Český Yacht Klub
zal. 1893

         

50°04´N, 014°25´E
Změněno: 15.8.2018

Domů
Aktuality
Kontakt
Kalendář
Klubové akce
Okruhový jachting
Námořní jachting
Naše služby
Zprávy výboru
Fotogalerie
Historie klubu
Kruh přátel KHL
Nabídka
Dokumenty ke stažení
Užitečné odkazy
Archiv klubu






Od Rösslera-Ořovského po Konkolského

Na 40. setkání námořních jachtařů v Libštátě
13.února 2010 přednesl R. Holý

Jak se může rozvíjet námořní jachting v zemi, která má tak daleko k moři, ať směrem na sever, byť tam do moře ústí Vltava a Labe, nebo na jih ? Víme, že moře tu už bylo. Svědčí o tom mimo jiné trilobity v barrandovské skále. Nikdo z nás to nepamatuje (ani já ne).

Jaroslav Čermák
Kolébkou amatérského jachtingu ve všech zemích světa obvykle byla odpočinková, dnes bychom řekli víkendová plavba námořníků válečného a obchodního loďstva. Jak ve válečném loďstvu Rakousko-Uherska, tak v obchodním loďstvu celé řady zemí sloužili odjakživa také Češi, kteří sice moře neměli, protože to jim praotec Čech konečnou zastávkou u Řípu nedopřál, ale k moři se vždy rádi vraceli, i když namísto moře se často museli spokojit s jezerem nebo rybníkem. Jachting jako sport pro širší veřejnost v českých zemích stále ještě neexistoval.

Je jistě zajímavé, že prvním Čechem, který absolvoval jachtařské školení, byl akademický malíř Jaroslav Čermák, hvězda českého výtvarného umění 19.st. Bylo to v sedmdesátých létech v belgickém Oostende. Tento citlivý malíř, ale také sportovec, jachtař a hbitý šermíř, který citlivě vyjádřil svůj vztah ke kráse i lidskému životnímu údělu svými obrazy ze života Černohorců a českých dějin. Během svého pobytu v Bretani zvládl náročné plavby v přílivové oblasti ostrovů Jersey a Gernsey (kdo z vás už tam byl, ví co tam moře umí). Vzbudil úctu ostřílených bretoňských rybářů, a ti mu svěřili riskantní úlohu, aby na své lodi propašoval knihy Victora Huga, které tehdy byly ve Francii zakázány. Sami to udělat nemohli, protože je celníci hlídali. A tak máme prvního vyškoleného českého jachtaře, a k tomu pašeráka a "agenta".

Rössler-Ořovský-skaut Rössler-Ořovský s životopisem Rössler-Ořovský-sportsman

Rössler-Ořovský na lodi
Arnošt Bürgermeister
Jachetní sport v zemích koruny české zahájil až Josef Rössler-Ořovský. O jeho všestranné aktivitě svědčí i to, že když mu bylo patnáct, rozhodl se, že bude vodním skautem. Když ho v r.1999 vzpomínali vodní skauti, nazvali brožuru o něm "Vodní skaut, který k nám spadl z Marsu". On nám potom vedle řady dalších sportů objevil krásy řeky a přinesl do Čech indiánskou kánoi. K plachtění přišel až během své vojenské služby, když v Terstu sloužil na závodní jachtě arcivévody Štěpána. Byť vojín, na jachtě musel potřebné znát a umět.

Proto absolvoval výcvik v klubu Societá delle Regatte a závodní jachting dovršil v Asnieres u Paříže. Odvážný Rössler-Ořovský a s ním Arnošt Bürgermeister byli častými hosty berlínských a severoněmeckých jachetních klubů. Není proto divu, že jim i jejich nadaným žákům byly domácí vody brzy těsné, a objevují se na Jadranu, Baltu, na Severním moři i Atlantickém oceánu. Ořovský ve spolupráci s Guthem-Jarkovským prosadili účast Čechů na Olympiádě. Jak to docílili u rakousko-uherských úřadů popisuje usměvavá, tenkrát ale vážná a pohotová reakce. Jistě jste o ní četli v knížce ke 100.výročí českého jachtingu.

VLTAVA ve Splitu 1935
VLTAVA 2009 v rekonstrukci
Brzy však přišla omezení, způsobená první světovou válkou. Po jejím skončení semínko založené zakladatelem Českého Yacht Klubu opět vzklíčilo a sílilo. Poválečná doba nebyla jachtingu příznivá. Přesto výbor Českého Yacht Klubu vyjednal s jachetním klubem Labud ve Splitu vytvoření základny pro tréninkové plavby na moři. Následovala stavba první české jachty v Trogiru, na které v roce 1935 posádka Č.Y.K. vyhrála první námořní závod s účastí české lodě a české posádky. Cenou byl pohár, věnovaný prvním primátorem Prahy Dr. Baxou. Zato soupeři Vltavy, včetně další české závodní plachetnice Norge, druhou světovou válku nepřežily a lehly popelem. Jediná plachetnice Vltava se zachovala a dělá nám radost svými klasickými tvary dodnes na orlické přehradě. Jejími majiteli jsou členové Č.Y.K. Ti té nádherné klasice letos dopřáli opět nový "makeup".

SV.MAGDALENA na Baltu 1965
Sotva vznikla první námořní regata s vítězstvím české plachetnice, po druhé světové válce přišel režim, který jachtingu nepřál a prohlásil jej za "buržoazní" sport. V největším měřítku to platilo právě pro námořní jachting. Přesto i v této době existuje, bojuje s úřady. Úspěšně se staví lodě a hledají skulinky, kterými by se lodě dostaly na moře. Novým průkopníkem na tomto poli se stal Dušan Vaculka, který v roce 1962 podnikl zkušební plavbu plachetnicí Pasát z Dunajské delty do Černého moře. A s dalšími, Špillarem a Morávkem. Následovaly první plavby na otevřeném moři pod československou vlajkou. Vlála na Baltu na Dvořákovic Sv.Magdaleně, na Jadranu na Vaculkově lodi Bóra, Štěpánkově Gemmě, Jindrlově Koralu, Wytáčkově lodi Sirius, Morávkově lodi Vega. K začátkům výkonnostních plaveb, dobře organizovaných s dodrženou trasou plavby, nesporně patří účast devítimetrového jolového křižníku Sv.Magdaléna na oslavách stého výročí založení Královského dánského jachtklubu. Tato plavba zároveň ukázala, že lodě podobného typu nejsou vhodné pro plavbu na otevřeném moři, a podnítila úvahy o vhodnějších konstrukcích.

Belugy jedou na Jadran
Jeřábování lodí
DORY bratři Pátých
2007 Bratři Pátí
vyznamenáni zlatým
Čestným odznakem
Pro rozvoj námořního jachtingu jednou z nejúčinnějších akcí byla v roce 1964 v Praze organizovaná přednáška Dušana Vaculky z Brna. Byla o tom, jak Dušan získal v zahraničí svůj kapitánský patent a jaká bylo v roce 1963 jeho objevitelská plavba na Černém moři. Přednáška měla úspěch a spustila lavinu. V následujícím roce vypluly belugy na Jadran, jolový křižník Sv.Magdaléna k ostrovu Hiddensee, Jaroslav Nehyba na sotva postaveném Carananu Esmeralda na Jadran, znojemští bratři Pátí na Pasátu, a další, a další. Sotva uplynuly dva roky a všichni chtěli dál, a objevovat nové. Bratři Pátí na lodi Pasát vypluli z Rjeky do Marseille, říčními kanály do Severního moře a z Hamburku Labem a Vltavou do Prahy. Ani východní Češi nechtěli zůstat pozadu. Libštátští si postavili plachetnici Achát a vyrazili na moře. K nim se přidávali další, jako Skála, Ruda Krautschneider, Jarda Bernt. Na severní Moravě jako první se do historie námořního jachtingu zapsala námořní plachetnice Skarab, jedna z prvních Maximovičových Pávií. Z ostatních obzvláště vynikla dálková plavba prostějovských přes Atlantik (1967) na lodích Albatros a Horizont, kterým se podařilo u Slovenského filmu a časopisu Smena získat sponzory, a svoji plavbu hrdě nazvali expedicí. Dosažení Karibiku a Martiniku bylo posádkám nejcennější odměnou. Do naší historie vstoupili jako první, kteří pod čs. vlajkou přepluli oceán.

O námořních plavbách se dlouho nemluvilo nahlas. Pláštíkem byly "dálkové plavby" pod hlavičkou Československé tělovýchovy. První úspěchy posílily odvahu a několik odvážlivců vytvořilo komisi námořního jachtingu, systém osobních a lodních kvalifikací a organizovali kurzy. Po již uvedených plavbách rychle následovaly další, lodí se jmény nám dnes již legendárně znějícími jako Albatros, Horizont, Triton, Skarab, Kon-Tiki. Přibývaly vody a moře, o kterých se dosud jen snilo. Jednou z prvních vzdálenějších byla plavba Svobody, Coufala, Haška a Klempy na Kanárské ostrovy a Martinik. Ne vždy plavby končily radostně. Snad jednou z prvních varování bylo potopení jachty Triton v bouři na Baltu v roce 1968. V prvních létech rozvoje velkou aktivitou vynikli bratři Pátí, Boris a Jarmila Dvořákovi, Dušan Vaculka, Jaroslav Dřevo. Brzy následovali další Bařina, Česák, Kádě, manželé Kramářovi, Nehyba, Pešl, Rašovský a další a další.

Polská škola námořního jachtingu v Třeběži vyškolila řadu českých adeptů námořního jachtingu, a podnítila je ke stavbě lodí a usilování o výjezd na moře. Nestačila jen rukodílná zručnost stavitele, protože ten, nebo jeho kamarádi v posádce, musel dokázat amatérsky zhotovit i lodní příslušenství, nutné pro navigaci a bezpečnost na moři. Česká kutilská povaha zvládala výrobu všeho potřebného, od přizpůsobení vyřazených vojenských leteckých kompasů, výroby kladek, logů, až po natáčecí antény na ruských bateriových radiích pro zaměřování signálů radiomajáků. Připoměňme si, že GPS tehdy neexistoval. A jsme u zrodu úspěšných konstruktérů, kteří navrhovali lodě i takeláž, nebo přizpůsobovali získané plány lodí místním podmínkám a požadavkům jejich uživatelů. Jména z této oblasti, která nikdy nevyblednou jsou: Zdeněk Davídek (konstruoval Bohemii a Coronu, upravil Sasanku, Atol), Luboš Drtílek (vykonstruoval Palomu, Trampa a Diogena), Miloš Maximovič (byl otcem typů Atol, Jantar, Lizard 40, Palmyra a Pavia), Jaroslav Dřevo (sobě postavil loď, a plachty ušil pro mnoho českých námořních plachetnic). Vždy převažoval směr dálkové, turistické plavby, mající až charakter objevitelský, nad závodním, který pro české jachtaře byl tehdy příliš náročný z hlediska nákladů a požadované výbavy.

Brzy se ukázalo, že ani "železná opona" pro české jachtaře není neprostupná. Cílem nebyl jen čistý prosolený vzduch, fyzická kondice získávaná okruhovým jachtingem, stavba a přeprava lodě, ale ten úžasný pocit svobody po každém vyplutí od úřady odpíraných mořských břehů. V podstatě k tomu vedly tři cesty, dá-li se to tak nazvat: Získat devizový příslib bylo nejen obtížné, ale navíc ztíženo potřebou totéž získat jednotlivě pro každého člena posádky. Nebo svézt se na polské školní plachetnici, avšak s tím, že z ní Čech nesmí vystoupit na "kapitalistický" břeh. Třetí možností bylo organizování zájezdu prostřednictvím Sportturistu nebo družstevní cestovní kanceláře, samozřejmě za vydatné, nezveřejňované pomoci známostí.

ŠTÍR II ve stavbě ŠTíR u o.Štírů 1977 TYNES 1985 TYNES Kramářových

Potřebná široká výměna zkušeností a dovedností vedla též k ustavení organizačních článků a prvních kurzů. To všechno s cílem zajistit bezpečnost plaveb, aby nebyly ohroženy životy, ale také, aby se případnými havariemi nevytvořil precendens pro ještě větší omezování námořního jachtingu. V sedmdesátých létech minulého století někteří zopakovali své úspěchy a zároveň pokračovali další. Na Balt zamířil ocelový Štír Rozáry - Josefa Rösslera, také Speranza Gustava Černého a Xandra Miloše Kramáře. Cílová místa se vzdalovala stále víc. Českým posádkám již nestačilo Dánsko, Švédsko, zamířily a úspěšně doplavaly do skotských vod a k Faerským ostrovům. Kapitány byli Rozára, vnuk zakladatele českého jachtingu, Bajgar, Bernt, Brzezný, Karásek, Kramný, Ondráček, Skála a Kalináčová, Reichl, Strašil, Wiesner a Kohoutová, Zítek a další.

Ríša Konkolski
NIKÉ
Vrcholem úspěchů této doby se staly starty Richarda Konkolského na vlastnoručně postavené malé Niké. Poprvé v r.1972 v závodu samotářů přes Atlantik - OSTAR. To mu nestačilo, a proto po dojezdu pokračoval v další plavbě. Jako první Čechoslovák dokončil plavbu kolem světa. V roce 1975 měl v lodním deníku své malé Niké zapsáno 33 661 námořních mil. Na OSTAR přijel podruhé v r.1976 a odvezl si trofej za 2.místo handicapového hodnocení ze 125 zúčastněných lodí. Byli jsme tak u zrodu velikého, těžko dostižitelného velikána. Radost i naděje českých jachtařů, doufajících, že takové výsledky zlomí nepřátelství úřadů režimu k jachtingu, pokazil vývoj, který následoval. Ríša postavil v polských loděnicích ve Štětíně (1979) větší loď, se kterou se chtěl účastnit závodu OSTAR 1980 a závodů osamělých mořeplavců kolem světa BOC 1982. Na závodu OSTAR 1980 docílil rekordní čas přeplavby pro jednotrupé lodě a umístil se na 4.místě. Spory se státními úřady, režimem i s českou jachetní organizací dovedly Ríšu do emigrace, která vzala českým námořním jachtařům naději na "lepší zítřky". O dalších úspěších Richarda Konkolského na přestavěné NIKÉ III, později přejmenované na Declaration Of Indenpendence, jsme se dozvídali už jen ze zahraničního rozhlasu. Zůstaly nám poutavé Ríšovo knížky a vědomí, že i v cizině má český jachtař úspěchy. Vyhrává a umísťuje se na prvních místech světových regat, stal se prvním Evropanem, který obeplul svět oběma směry, prvním Čechoslovákem, který obeplul svět třikrát, kolem všech nejznámějších mysů. Dostalo se mu řady významných ocenění, čestného členství v prestižních klubech, čestného občanství měst. Jen ocenění doma se jej dočkal až po pádu režimu. Historická Niké bude v Technickém muzeu v Praze svědčit o šikovnosti českých rukou, houževnatosti a zdatnosti českých plavců na moři.
Ruda Krautschneider

Přicházeli a odplouvali další, mezi nimi i tací, kteří se nezdržovali obcházením úřadů a organizačních článkůl sportu, podle hesla: "Na moři je ten, kdo tam chce být". Narubal si dřevo, postavil desetimetrovou plachetnici, které dal jméno Polka, a doplaval s ní až k Medvědímu ostrovu. Za touto lodí následovala Polárka. Pilně plaval a psal knihy, které rádi čteme, protože jsou krásným vyznáním člověka milujícího přírodu i prosté lidi na celém světě. Není to nikdo jiný, než Ruda Krautschneider. Osobnost v moři a davu jachtařů nepřehlédnutelná. Také jeden z nejčastějších návštěvníků libštátských setkání.

Pro řadové plavce bylo snažší získat povolení pro plavbu do vod NDR, a odtud zamířit k dánskému pobřeží. To však brzy skončilo. Aby zamezily emigraci, úřady NDR nepovolovaly vyplout vlastním lidem, a proto naše plavby byly v NDR trnem v oku. Přesto, v uzavřených a pečlivě hlídaných vodách se mnohdy sešly až desítky lodí pod čs. vlajkou. Vždyť za jeřábování se dalo "platit" českým pivem, a opatřit si tamní bankovky nebyl problém.

sy VERONIKA na Baltu
Jarda Bernt
K největším organizovaným plavbám patřil závod na Černém moři a dálková plavba dvanácti českých plachetnic z celé republiky do řeckých, tureckých, italských a jugoslávských vod, uspořádaný Českým Yacht Klubem na počest 90.výročí vzniku organizovaného českého jachtingu (1893-1983). Lodě byly přepraveny do Bratislavy, na nákladních lodích po Dunaji do ústí na Černém moři. Střídání posádek proběhlo v Athénách. Zpět lodě byly dopravovány nákladnímu auty z Jugoslávie. Všechny lodě tuto plavbu dokončily. Byly to: s/y Aldebaran (Josef Žák), Alea (Rudolf Kořínek), Anna (Ladislav Kout), D´Artagnan (Miloš Teubner), Athos (Pavel Fuchs), Man (Josef Souček), Lassie (Ivan Richter), Isabella (Josef Müller skipr, Rudolf Holý kpt), Marie Anna (Jaroslav Bernt), Miracle (Prokop Česaný), Moana (Rudolf Klabouch), Solveiga (Jaromír Semrád). Každá z nich uplula na dva a půl tisíce námořních mil. A v posádkách těchto lodí "sloužilo" 42 jachtařů, samozřejmě, že ani v tomto seznamu nechyběli libštáští -Zdeněk Netřebský a Jarda Bernt.

HÉBÉ III 2010 lépe a rychleji
Nastoupila nová éra, která byla posílena uvolněním hranic. Každoročně je hodnocena a oceňována na libštátských setkáních. Nabývá takového rozsahu, že se stává novou samostatnou kapitolou. V té české lodě nezůstávají pozadu, čestně hájí vlajku země a klubu. Ale ani v této etapě to námořní jachting nemá lehké. Podstupuje nové boje s "větrnými mlýny" pokud se týká potřebných průkazů. Nebudu rozebírat snahy České Asociace Námořního Yachtingu, ale za její vydatné zásobování českých jachtařů odbornou literaturou a organizování školení a výměnu zkušeností, nemohu na závěr svého příspěvku opomenout vyslovit ČANY úctu a poděkování.