Český Yacht Klub
zal. 1893

         

50°04´N, 014°25´E
Změněno: 15.6.2018

Domů
Aktuality
Kontakt
Kalendář
Klubové akce
Okruhový jachting
Námořní jachting
Naše služby
Zprávy výboru
Fotogalerie
Historie klubu
Kruh přátel KHL
Nabídka
Dokumenty ke stažení
Užitečné odkazy
Archiv klubu





Objevování estonských ostrovů R.+J.+T. Holý v roce 2013
Přeprava vlastní námořní plachetnice po řekách k moři při dnešním stavu českých řek se stala časově příliš náročná, proto charter moderních dobře vybavených lodí je výhodnější. S touto úvahou byla připravena i sedmá třígenerační plavba otce, syna a vnuka, na které jsem vnukovi, který již získal bohatou praxi a potřebné průkazy, přenechal jak organizaci plavby tak vedení lodě. Jednoduchá úvaha: Dvaadevasátiletý stařec u stěžně mladým v posádce nemůže stačit (mimochodem, rybář, který byl předobrazem Heminwayova románu, zemřel ve věku 104 let, tak jaký jsem stařec ?). Abych nebyl na lodi jen ke stravě, bylo mi dovoleno podílet se na navigaci a u kormidla. Vnukův zájem o severní Balt posílila zpráva Zdeňka Žižky o u nás stále ještě málo známé estonské ostrovy, v minulých desetiletích sportovním jachtám nepřístupných. Tím byl určen cíl naší plavby.

Pro start z Polska byla chartrována plachetnice Delphia VIII, POL 9798, s volacím znakem SPG 3696 (typ Delphia 37,3), vyrobená v Polsku v r.2012. Tento laminátový sloop LOA 10,74 m, s ponorem 1,98 m, s oplachtěním 72,5 m2 a genuou 39m2, s motorem Volvo Penta D2-4O (28 kW), s bohatým vybavením: EPIRB, VHF Garmin, plotter GPS MP 720 Garmin, záchranný ostrůvek Life Raft, harnessy, mapy, signální rakety. V posádce se sešli:

Tomáš (*1977, ve funkci skipra), Jiří (*1949, zvaný Đoka, ve funkci strojníka) a Ruda Holý (*1921, ve funkci navigátora), Zdeněk Kubišta (*1968, ve funkci IT), Magdalena Rajčanová (*1973) a Petr Hrouzek (*1977). Většina posádky, která se osvědčila na loňské plavbě k poctě J. Čermáka do bretaňského přístavu Roscoff a do Anglie, byla by dala přednost norským fjordům anebo teplým vodám, ale Tomáš ji přesvědčil o sportovní hodnotě plavby a panenské přírodě ostrovů. Možná, že pomohla i blízkost startu a cíle, protože při přepravě posádky autem větší vzdálenost zkracovala dobu dovolené na moři. Jen jednoho z nich nebylo lehké přesvědčit, protože ten si byl vědom svého věku a rizik, které může výpravě způsobit, ale nakonec i ten podlehl.

Na důkladné přípravě plavby se podíleli všichni zúčastnění. Jen dohadování s českou společností, která pronájem zprostředkovávala, bylo obtížné, protože zpočátku nevěřila, že vyplujeme dál než do gdaňského zálivu, a podle toho nepočítala s vybavením lodě na otevřené moře. Neústupnost kapitána i Majdy, kteří se nakonec obrátili přímo na polského pronajímatele, byla korunována úspěchem. Nakonec loď byla vybavena i záchranným ostrůvkem, harnesy se záchrannými vestami, identifikačním přístrojem EPIRB, a vedle elektronických map i souborem map papírových. Do elektronických map byl integrován dobře fungující AIS, takže po celou dobu plavby jsme měli informace o lodích, které pluly v naší blízkosti, i o těch, které jsme ještě neviděli. Navíc si Zdeněk přivezl vlastní elektroniku, která automaticky zaznamenávala pohyb lodě přes satelit.

V pátek 14.června večer jsme vyjeli autem z Michle. U hlavního nádraží přistoupil Petr, který přijel ze Stodu u Plzně, a od této chvíle posádka byla kompletní. Vyrazili jsme směr Gdaňsk. Po 16 hodinové jízdě přes Německo a Polsko, a po obtížném hledání ve složitém přístavním terénu jsme v sobotu ve 14:30 našli marinu Delphia v Gdaňsku (Marina Gorki Zachodnie). V marině po nás požadovali parkovné za čtrnáct dnů (5 za den), které nebylo součástí pronájmu lodi. Nakonec jej po nás nikdo nepožadoval. Celé odpoledne jsme čekali na předání lodi. Až v 17:00 h Tomáš převzal loď. Z auta byly přeloženy zásoby do lodě, na lodi byl prověřen inventář a přístroje. Předaná povinná výbava byla shledána v pořádku, ale na lodi nebylo ani jedno náhradní lano, řetěz, šekle... Đoka (Jiří) zkontroloval rélinky a s Tomášem a Petrem napnul bezpečnostní popruh od přídě k zádi po obou stranách. Popruh jsme měli z vlastních zásob, který Đoka prozíravě vezl z domova. Bohužel při předávání lodi nám nepředali lodní doklady (registrace, pojištění, VHF...), odejeli domů, a tak jsme strávili večer sháněním někoho, kdo nám je předá. Za přispění polské posádky sousední lodi, která znala telefonické spojení, se to podařilo. Bylo nám přislíbeno dodání dokladů zítra ráno. Zbytek odpoledne jsme využili pro seznámení posádky s lodí a zácvik k ovládání lanoví i k rozdělení funkcí.

V neděli 16.6. brzy ráno agent přinesl chybějící doklady lodě. Po snídani a posledních přípravách v 09:30 h vyplouváme. Vypluli jsme za ideálních větrných podmínek pod plnými plachtami. Za plavby proběhl nácvik refování a následně přišlo bezvětří. Po dvou hodinách motorování vítr postupně sílil na 5°Bf. Na noc jsme zrefovali obě plachty. Přes noc jsme se posunuli o notný kus (69Nm) na sever. Vyhnuli jsme se ruskému výcvikovému prostoru a poté jsme se stočili lehce na východ směrem k Ruhnu. Od půlnoci bylo zataženo, zima a vítr sílil. V noci jsme obezřetně manévrovali kvůli neoznačené ruské rybářské lodi. Po noční bouři zůstalo silné vlnění. V kajutě loď nemá dostatek úchytů a tak došlo k prvnímu úrazu. Dopoledne při náhlém prudkém pádu na stěnu kajuty si Ruda vyvrátil prsty levé ruky. Otok mu setrval po celou plavbu, ale plnění úkolů neohrozil. Ve 23:00 h jsme na 16. kanálu zaslechli securité s varováním před orkánem pro oblast Pobaltí 1, 2, 5. Po zvážení situace jsme se rozhodli pokračovat v přímém směru na Ruhnu. V pondělí jsme upluli krásných 139,5 NM.

V úterý 18.6. okolo třetí hodiny se stáčíme k východu, do rižského zálivu. V 06:00 h na obzoru vidíme jedinou plachetnici, jinak je moře pusté. Po téměř třídenní plavbě jsme upluli 305,3 NM a v 18:55 h přistáli na ostrově Ruhnu v rižském zálivu (přístavní poplatek 20 .). Marina je dobře vybavená. Pitná voda byla sice nezávadná, leč nevalné chuti. Při krátké podvečerní procházce po pobřeží a lesem nás potrápilo neuvěřitelné množství komárů. Po vydatné večeři posádka zalehla..

Malý estonský ostrov Ruhnu se sedmdesáti obyvateli má rozlohu jen 12 km2, ale osídlen byl již před sedmi tisíci léty.Ve středu 16.6. posádka navštívila 3 km vzdálené městečko s rybářským kostelíkem, který je nejstarším v celém Estonsku. Na nejvyšším bodě ostrova stojí maják, jehož konstrukci navrhl Gustav Eiffel. Konstatovali jsme, že bodavý hmyz je zde aktivní nepřetržitě. Na lodním jídelním lístku mohlo být napsáno: Špagety karbonara á la Kubišta. V průběhu plavby se vyznamenávali i další členové posádky originalitou oběda nebo večeře. Po slunečném odpočinkovém dnu, až v 18:00 h jsme vypluli k ostrovu Saaremaa, druhému největšímu ostrovu v baltickém moři.

Večer bylo téměř bezvětří a rychlost dosahovala sotva jeden uzel. Jako kulturní vložku Zdeněk přehrál zajímavé povídání o estonských ostrovech od Jana Buriana, které opatřila Majda před naším odjezdem v rámci příprav plavby. Pozorovali jsme tuleně a do půlnoci jsme hráli karty bez umělého osvětlení, protože světlo bylo téměř celou noc.

Noční plavba byla klidná. Ve čtvrtek ráno 20.6. jsme vpluli do přístavu Kuressaare na o. Saaremaa, úzkou plavební dráhou, vymezenou bójemi. I v dráze je jen dvoumetrová hloubka. Při dvoumetrovém ponoru lodě bylo třeba neustále sledovat hloubkoměr. V 09:40 h jsme se vyvázali (přístavní poplatek 24 ). Provedli jsme kontrolní měření hloubky a s úlevou jsme zjistili, že je o půl metru větší než udává hloubkoměr. To příští vplouvání do přístavů. Z Ruhnu do Kuressaare jsme upluli 42,1 NM s průměrnou rychlostí 3 uzly. Jen chvílemi bylo dosaženo 5 uzlů.

Saaremaa je z estonských ostrovů největší. Dnes zde žijí převážně Estonci hovořící šestnácti dialekty (to je dost na tak malý národ a území), a jen necelé procento je Rusů. V době, kdy zde Rusové postavili raketové základny, ostrov byl pro veřejnost uzavřen. Rybáři nesměli vyplouvat na moře, mladí ostrov opustili. Jen příroda si žila svobodně. Dnes po základnách zůstaly jen silnice. Kuressaare je lázeňským městem. Mělo bohatou i smutnou minulost. Střídavě patřilo Dánsku, Švédsku, r.1710 bylo vypleněno carským Ruskem, od r.1721 patřilo Rusku a až r.1918 Estonsku, zažilo německou okupaci i zabrání pro raketové základny. Nyní má samosprávný statut. V Kuressaare je co prohlížet. Je tu biskupský hrad z druhé poloviny 14. st. s vodním příkopem a barokním opevněním, pravoslavný chrám sv. Mikuláše z 18.st., luteránský kostel sv. Vavřince (St.Laurence) z 19.st., větrné mlýny holandského typu. V dešti posádka odešla do města a na prohlídku hradu. Večer posádka nastoupila na palubě a vypukl Majdan pozor - nezaměnit s Mayday byla to oslava narozenin Majdy. Nechyběl dort, který i v omezených podmínkách malé lodní kuchyně vykouzlil Đoka. Večeře byla bohatá, s vínem, sýry a ovocem. Večerní posezení na palubě nám zpestřil ohňostroj, který u protějšího břehu spustila neznámá loď.

V pátek 21.6. ráno jsme proplouvali za silného větru, opatrně na malých hloubkách mezi bójemi plavební dráhou, kurzem 181°. Až na jejím konci jsme vytáhli zrefované plachty. Odpoledne vanul vítr 4°B a mohly být zrušeny všechny refy. Pokračujeme noční plavbou k ostrovu Hiiumaa.

Po 113 NM v sobotu 22.6. ráno jsme přistáli v přístavu Lehtma na o. Hiiumaa. To byla naše nejsevernější část plavby. Vyvázali jsme se vedle menší ruské jachty. Na její palubě byli muž, žena a jezevčík. Vyvázání lodi nebylo jednoduché, protože mooringové bóje byly příliš blízko mola. Proto s jedenáctimetrovou plachetnicí bylo nutné se, za silného jižního větru, vyvázat šikmo k molu. Ve 13:00 h šestičlenná posádka nasedla do osobního pronajatého auta, objednaného pro osm osob, aby si prohlédla ostrov. Přistaven však byl pětisedadlový Opel, a tak se střídavě jeden člen posádky musel vměstnat do zavazadlového prostoru. Cestou jsme navštívili výstavku výrobků z větví a kmenů včetně 31 metrů vysoké rádoby napodobeniny eifelovky, v obci Reigi kostelík a v Kopu maják, údajně jeden ze tří nejstarších dosud sloužících v Evropě. Cestou jsme nakoupili čerstvé zásoby a povečeřeli v restauraci u moře. Jen typická estonská jídla jsme marně hledali na jídelním lístku. Kuchyň si zachovala ruský styl, ale ryby přeci jen byly. Estonci slavili jakýsi svátek. Na různých místech vystupovali místní kapely a na pobřeží večer hořely velké vatry. Po návratu na loď marně hledáme příčinu neustálého naplňování bilge naftou a v důsledku toho selhávání spínání automatického čerpání nádní vody. Pravděpodobně se jednalo o postupné vzlínání nafty netěsnícím uzávěrem v horní části nádrže při náklonech během plavby. Bilge jsme vyčistili a funkce plováku čerpadla se zlepšila.

V neděli 24.6. začínáme druhou polovinu plavby, která bude kritická z důvodu nepříznivého směru převážně vanoucích větrů. Ráno vyplouváme, vane slabý protivítr. Pomalá plavba vyprovokovala Majdu a Tomáše k plavání za lodí, zavěšení na laně. Teplota vody však zbytek posádky nezlákala. Noc proběhla klidně.

V pondělí 24.6. dopoledne nás tříhodinové bezvětří po propočtu času a vzdálenosti vyprovokovalo k dočasnému spuštění motoru, abychom neohrozili včasnost návratu. Kolem dokola jen pustý obzor, nikde živáčka. A ryby také nebraly, ačkoliv pomalá plavba byla pro rybolov příznivá.

I v úterý 25.6. sotva plujeme. Sluníčko svítí, ale je téměř bezvětří. Vybíráme vhodný přístav k dočerpání nafty a vody. Rozhodujeme se mezi Pavilostou a Klaipedou. Barometr se nehýbá, ale obloha i zprávy o přesunech tlakové níže věští brzký příchod změny. Ta přichází po poledni, a s ní vítr NNE 3. Odpoledne se zvedají vlny, severovýchodní vítr stále sílí. Odpoledne již vážeme první ref. Když jsme se přiblížili k Pavilostě, vítr zesílil natolik, že vplutí do přístavu by bylo prakticky nemožné. Proto po vzorovém obratu (ukázkové halze) pokračujeme v plavbě do Klaipedy. Rychlý příchod černého mraku vzbudil náš zájem a prověřil sehranost posádky při obsluze lodi. Přišla bouřka, moře se zvedlo na trojku a postupně dochází i na třetí ref. Při svinování kosatky bylo zjištěno poškození lanka rolfoku. Protože vyměnit lanko bez úplného rozvinutí kosatky nelze, navíc v lodi náhradní lanko není, byla provedena jen nouzová oprava. Buben rolfoku jsme zajistili vyvázáním k přednímu koši rélingu. Toto opatření bylo nutné opakovat při každém dalším refování. Ve 22:00 h vítr slábnul a stává se proměnlivým. Odpoledne jsme pluli rychlostí přes 7 uzlů, ale pondělní bezvětří nám snížilo průměrnou rychlost na 3 uzly od vyplutí z Hiumaa.

Ve středu 26.6. ve tři ráno nás vzdáleně míjí protijedoucí plachetnice. Za čtrnáct dnů vskutku malá plavební frekvence, překvapivá při srovnání s předchozími plavbami na jiných mořích. V 11:30 h jsme v Klaipedě nejprve přistáli v marině s čerpací stanicí, kde jsme doplnili vodu. Podle palivoměru jsme věděli, že máme dostatek nafty i pro případ, že bychom zbytek plavby museli plout na motor. A protože obsluhu čerpací stanice by bylo nutné přivolat telefonicky, rozhodli jsme se naftu nedoplňovat. Na radu kapitána přístavu jsme se převázali k nábřeží před Old Castle Marina v domnění, že se zde neplatí. Nakonec se ukázalo, že poplatek 20 se platí v celém přístavu, pokud zde stojíte déle než čtyři hodiny. Trasu Lehtma Klaipeda, dlouhou 245,3 NM, jsme upluli za necelé tři dny.

V prostoru bilge jsme opět našli naftu. Hledání příčiny bylo bezvýsledné, navíc došlo k uvolnění a vyklopení krytu motoru a k bolestivému zranění Tomášovy holeně. Současně se zbláznily budíky, které hlásily pokles napětí a množství nafty v nádrži. Závadu, která byla pouze v elektronice, vyřešil restart systému. Až poté jsme se mohli vydat na prohlídku města. Klaipeda (německy Memel), je nejstarší litevské město s typickými hansovními domy. Má 160 tisíc obyvatel a je jediným litevským námořním přístavem. Jeho hrad pochází ze 13. století. Ulice v centru města jsou obsazeny stánky se suvenýry, převážně z jantaru. Zaujal nás otočný most přes kanál, ručně obsluhovaný dvěma muži každou celou hodinu. Otevřený průjezd po dobu čtvrt hodiny umožňuje lodím vyplout z marin na moře. V 18:45 h jsme opustili Klaipedu a zamířili do Gdaňsku. Při výjezdu z přístavu jsme při povinném hlášení odplutí litevským coastguards vznesli dotaz, zda můžeme proplout napříč ruským výcvikovým prostorem. I think it´s possible , zněla neurčitá odpověď.

Na čtvrtek 27.6.v noci služba u kormidla byla zaměstnána náročným vyhýbáním rybářům a trajektům. Nad ránem se přihnala tříhodinová bouře. Vítr postupně slábl, ale umožnil nám ještě celý den plout na plachty. V šest ráno nastala absolutní flauta, spustili jsme motor, který se bohužel nezastavil až do domovského přístavu. Trochu smutný konec plavby.

Ruský výcvikový prostor jsme díky směru větru proplouvali jenkrátce. Na radiové dotazy místním stanicím jsme nedostali odpověď. Zřejmě by nenastal žádný problém, ani kdybychom jej propluli napříč, protože válečné lodě jsme nespatřili. Jenže, opatrnost - matka moudrosti, říká přísloví.

Trasa Klaipeda Gdaňsk si vyžádala 148,8 NM za 41 h s průměrnou rychlostí 3,6 uzlů. Ta stačila, abychom docílili včasný návrat. V Gdaňsku jsme přistáli v pátek 28.6. v 10:00, ale na předání jsme museli počkat, protože správa mariny byla zaměstnána předáváním dvou lodí, které se chystaly na plavbu, jako my před čtrnácti dny. Čekací dobu jsme využili na důkladný úklid v lodi a paluby a k naložení osobních věcí do auta. Předání lodě proběhlo hladce. Všechno bylo shledáno v pořádku, správce neměl nejmenších námitek. Námi konstatované závady, zjištěné hned po vyplutí, označil jako nezaviněné závady, které odstraní před další plavbou lodi.

Odpoledne jsme vyrazili Tomášovým autem na zpáteční cestu. Před opuštěním Gdaňsku jsme si prohlédli toto starobylé hanzovní město a na rozloučenou s Baltem dali jsme si ryby v místní restauraci. Následovala dlouhá cesta autem. Do Prahy jsme dorazili v sobotu dopoledne.

Celkem bylo za 12 dnů upluto 854,5 NM. Nejdelší nepřetržitou trasou byla dva a půl denní plavba z Gdaňsku do Ruhnu 305,3 NM a třídenní plavba 245 NM z Lehtmy do Klaipedy. Nočních plaveb bylo devět. Průměrný docílený denní výkon byl 71 NM/den. V estonských přístavech Ruhnu a Kuresaare byla WiFi volně přístupná, v přístavu Lehtma nebyla k dispozici. V Gdaňsku WiFi vyžadovala znalost hesla, které nám bylo sděleno v rámci charteru.

V závěru můžeme konstatovat, že plavba byla pěkná, zdařilá. Každému, kdo chce okusit něco nového, můžeme doporučit. Tomu, kdo má možnost pobýt na moři více jak čtrnáct dnů, můžeme doporučit prodloužit trasu výš do Finského zálivu s návratem kolem Gotlandu. Oproti době do devadesátých let je dodržení doby plavby méně stresující, nejsou již z obavy ztráty pasu a možnosti příštího výjezdu za hranice. Jen volného času se většinou stále nedostává.





Ruda