Český Yacht Klub
zal. 1893

         

50°04´N, 014°25´E
Změněno: 15.8.2018

Domů
Aktuality
Kontakt
Kalendář
Klubové akce
Okruhový jachting
Námořní jachting
Naše služby
Zprávy výboru
Fotogalerie
Historie klubu
Kruh přátel KHL
Nabídka
Dokumenty ke stažení
Užitečné odkazy
Archiv klubu





I PO VÍCE JAK DVACETI LÉTECH RÁDI VZPOMÍNÁME TŘINÁCT PLACHETNIC NA PĚTI MOŘÍCH

V roce 1983,

který byl rokem devadesátého výročí vzniku Českého Yacht Klubu a tím i vzniku jachtinku v zemích Koruny české, vznikla myšlénka uspořádat jubilejní závod českých plachetnic na Černém moři s dálkovou plavbou, a tím i podpořit u tehdejších úřadů, které nepřály jachtinku, označovanému jako buržoazní sport, žádosti o devizový příslib, bez kterého se naši jachtaři na žádné moře nemohli dostat.

Oficiálně byla plavba organizována jako forfaitový zájezd prostřednictvím cestovní kanceláře Sportturist v rámci plánovaných kvalifikačních plaveb. Cestovní kancelář zprostředkovala pouze oficiální výměnu přidělených deviz, silně omezených, a vzhledem k potřebám plateb v přístavech a nákupu stravy nedostatečných. Vše ostatní, včetně objednání vagónu pro posádky první etapy na cestě do Rumunska a autobusu pro výměnu posádek v Athénách, stejně jako opatřování a kopírování námořních map pro všechny posádky záleželo na vedoucím výpravy a jeho pomocnících, zejména MUDr.Jaromíru Semrádovi, který zabezpečil také přepravu třinácti lodí z Bratislavy Čs.plavbou dunajskou a jeřábování lodí v Bratislavě i Galatě.

V zájmu racionalizace akce byla plavba naplánována jako dvouetapová se střídáním posádek v Athénách. Vlajkovou lodí byla s/y ISABELLA, CZ 200, Ing.Josefa Müllera, kterou po oba úseky kapitánoval vedoucí výpravy Ing.Rudolf Holý, předseda Českého Yacht Klubu. Organizace zájezdu byla náročná. Pro její dobré zajištění byly před startem prostudovány plavební a vizové podmínky, bylo svoláno pět schůzek kapitánů zúčastněných lodí, projednány zejména navigační a bezpečnostní opatření a vyměněny zkušenosti z minulých plaveb. Sportovní náročnost a průběh plavby ukázaly nejen, že předcházející opatření byla na místě, ale i připravenost a zdatnost posádek, ačkoliv kromě kapitánů většina neměla dostatek zkušeností.

Závod se plul ve dvou kategoriích: Lodě do délky 8 m a přes 8 m LOA. Nebylo použit handicapový vzorec. Startovalo se od bóje u vyústění Sulinského ramene Dunaje ( 45°09´N, 029°48´E) v Černém moři. Vítězem se měla stát v každé kategorii loď, která protne cílovou čáru v nejkratším čase. Cílem byla myšlená přímka, vycházející ze stanoviště agentů v přístavu Büyükdere v kurzu 100° a končící na protějším břehu. Lodě, které ukončily závod dříve než ostatní, zůstávají kotvit na místě až do doplutí poslední. Jinak měla platit stejná pravidla jako u vnitrozemských závodů, s výjimkou startu a cíle.

Závodu na trase Sulina – Istambul se účastnily všechny lodě zájezdu. Oproti předpovědi rumunských námořních úřadů, podle kterých podrobnější předpověď vývoje počasí byla vojenským tajemstvím, při vyplutí vál převážně severní vítr o síle 7 až 8° Bf. Z rozhodnutí všech posádek nebyl start odložen. Ale již během první noci přišla bouře, která vyvolala vysoké vlnobití a rozehnala z dohledu lodě, z nichž každá hledala svůj vlastní optimální směr ke zdolání trasy. V cílovém Büyükdere, kde bylo provedeno pasové a celní odbavení, se všech třináct lodí sjelo po dvou až třech dnech.

Nejrychlejší byla s/y LASSIE, vedená Ing.Vylítem, s výsledným časem 47 hodin při zjištěném průměru všech lodí 60 hodin. Písemný záznam vyhodnocení závodu Komisí námořního jachtingu (KNY) se bohužel nezachoval, a proto dnes pořadí doplutí všech lodí nemůžeme zveřejnit. V roce 1983 akce přispěla větším počtem výkonnostních tříd, v čele s Prokopem Česaným, MUDr.Jaromírem Semrádem a Milošem Teubnerem.

V dalších úsecích plavby jednotlivých lodí posádky navštívily řadu přístavů a kulturních památek podle vlastní volby, jako např. v Turecku Cařihrad, Troju, v Řecku Delfy, ostrovy, mimo jiné též Itaku a Kerkiru, Athény, v Jugoslávi Dubrovník, Korčulu a Split. Každá z bou částí plavby trvala čtyři týdny. První začínala v dunajské deltě startem závodu, dále Černým a Marmarským mořem do Istambulu, dále Egejským mořem s cílem v Pireu v Řecku, kde bylo provedeno střídání posádek všech zúčastněných lodí. Doprava nových posádek do Athén a vystřídaných zpět do Prahy byla zabezpečena najatým autobusem. Druhou částí byla dálková plavba z Pirea mezi řeckými ostrovy, korintským průplavem do italských a jugoslávských vod podle uvážení jednotlivých posádek. Posádky volily cílový přístav individuálně podle svých možností zajištění přepravy lodě z Jugoslávie do ČSSR, prováděné auty.

Přihlásilo se a akci absolvovalo 13 plachetnic pod českou vlajkou, z nichž nejmenší s/y ATHOS měřila šest a půl metru, největší s/y ISABELLA deset a půl metru.

Účastníky byly:

ALDEBARAN –Ing.Josef Žák ISABELLA – majitel Ing.Josef Müller,
ALEA – Rudolf Kořínek                     kapitánoval Ing.Rudolf Holý
ANNA – Ing.Ladislav Kout LASSIE – Ivan Richter
ATHOS – Pavel Fuchs MARIE ANNA – Ing.Jaroslav Bernt
D´ARTAGNAN – Miloš Teubner MIRACLE – Prokop Česaný
FORMAN – Josef Souček MOANA – Rudolf Klabouch
HÉBÉ – Ing.Jaroslav Havelka SOLVEIGE – MUDr.Jaromír Semrád

Účastnilo se 84 osob, z toho 16 žen. Nejmladším účastníkem byl šestiletý Martin Semrád, kterému se plavba líbila, až na to, jak po skončení plavby prohlásil, že v SOLVEIGE bylo málo místa na hraní.

Plavby se účastnili: Altner František, Altnerová Radmila, Bačkovský Zdeněk, Berka Pavel, Bernt Jaroslav, Blejchař Bořislav, Bulant Jiří, Česák Egon, Česáková Milada, Česaný Prokop, Čiperová Vratislava, Davídek Zdeněk, Dlouhý Antonín, Doležal Oldřich,Doležalová Jana, Emmer Ivan, Fejfar Jaroslav, Fejfarová Ilona, Fous Jaroslav, Fuchs Pavel, Gerža Jaroslav, Greifoner Petr, Havelka Jaroslav, Havelka Josef, Havelková Jaromíra, Hejtich Alois, Hoetzel Jiří, Holý Jiří, Holý Rudolf, Husák Václav, Klabouch Rudolf, Klimeš Vojtěch, Kořínek Rudolf sen., Kořínek Rudolf jun., Kostelecký Jiří, Kout Ladislav, Krofta Jiří sen., Krofta Jiří jun., Kroftová Jarmila, Malijovský Zdeněk, Malý Vladimír, Matejzlík Jaroslav, Materna Jaroslav, Maternová Alexandra, Mizera Pavel, Mňuk Karel, Müller Josef, Müllerová Naděžda, Navrátil Rostislav, Netřebský Zdeněk, Pilát Milan, Piontek Miroslav, Polánka Ladislav, Prajslerová Jaroslava, Prášil Jan, Richter Ivan, Rous Ludvík, Rousová Alena, Semrád Jaromír, Semrád Martin, Semrádová Jana, Sládeček Jan, Sládek Josef, Souček Josef, Součková Květa, Strnad Karel, Strnadová M., Střihavka Ivo, Studenovský Petr sen., Studenovský Petr jun., Syblík Jan, Syblíková Ivana, Šavrda Antonín, Šedová Blanka, Šíma Marek, Švestka Ladislav, Teubner Miloš sen., Teubner Miloš jun., Teubnerová Iva, Tesáková Soňa, Vítků Ivana, Vylít Jaroslav, Žák Josef, Žáková Marie.

Když dnes po dvaceti létech pročítám jmenný seznam 84 účastníků této plavby, musím s lítostí konstatovat, že řada z nich nás již opustila. I k jejich památce byla napsána tato vzpomínka.

Veškeré náklady nesli účastníci. Profinancování zajistil ČYK shromážděním záloh od posádek jednotlivých lodí a podrobným vyúčtováním. Limit pro výměnu deviz kapesného pro osobu byl úřady stanoven ve výši 6 $ (á 40,21 Kč). Přístavní poplatky, pitnou vodu a pohonnou hmotu, stejně jako chleba, zeleninu a ovoce si hradily posádky z kapesného, které vzhledem k úřednímu limitu nemohlo stačit. Snad jen řečtí bohové vědí, jak to tehdy posádky zvládaly. Konzervované potraviny na osm týdnů vezly lodě z domova. Ve srovnání s dneškem doprava byla laciná. Jízdenka rychlíkem v lehátkovém voze Praha – Galatea (Rumunsko) stála 360 Kč, doprava jedné lodě po Dunaji včetně jeřábování v Bratislavě a Galatě stála 2000 Kč.

Průběh plavby jednotlivých lodí byl zaznamenán v jejich lodních denících. Ty jsou jistě již dnes zajímavým historickým dokladem. Protože zkušenost kapitánů a vybavení lodí, většinou amatérsky postavených a navigačně jen skromně vybavených, byla přibližně na stejné úrovni, dostatečný obrázek poskytne byť jen stručná zpráva o plavbě jedné z nich, vlajkové lodě s/y ISABELLA z ČYK, CZ 200. Před vyplutím loď dostala navíc spouštěcí ploutev s olověnou výplní o hmotnosti 1,2 t, která zajistila podstatně lepší plavební vlastnosti a stabilitu lodi. Při skládání lodi v Galati bez účasti majitele došlo k prokluzu lan jeřábu a k naražení skegu, o kterém jsme se dozvěděli až po příjezdu posádek od náhodných pozorovatelů. Pro špatnou viditelnost ve vodě Dunaje nebylo možné zjistit rozsah škod. Bouře na Černém moři vyžadovala proto zvýšenou pozornost namáhání kormidelní soustavy. Selhal radiopřijímač (nová Selga, ještě v záruční době), amatérsky upravený pro příjem signálů radiomajáků a jejich zaměření. Až po návratu z plavby bylo zjištěno, že vinou byl studený spoj. Protože se to stalo již první den plavby, nebylo možné provést zaměření vjezdu do Bosporu. Vzhledem ke špatné viditelnosti bylo nutno vyčkat do tmy, kdy se maják rozsvítil a potvrdil správnost dvoudenní navigace na otevřeném moři a v bouři. Ukázalo se, že i profesionální námořní kompas značky Plath může přestat fungovat, když se jedna z jeho zátěží uvolní. Oprava vyžaduje specializovanou dílnu. Tady se vyplatilo vybavení náhradním, i když jen vyřazeným německým leteckým kompasem s vodorovnou růžicí průměru 12 cm, navíc prozíravě ještě na Vltavě kompenzovaným a vybaveným deviační tabulkou, která zejména u ocelové lodě má velký význam. Stalo se tak hned druhý den plavby. GPS jsme tehdy neznali. Naše navigační pomůcky pozůstávaly z kompasu, náměrového kompasu (amatérsky upravený z vyřazeného kulového leteckého kompasu) a sextant, který se uplatnil více pro měření vzdálenosti lodi od pobřeží podle výšky majáků a pobřežních hor. Ojedinělá porucha naftového tříválce, vzniklá utržením tělíska trysky a jejím rozdrcením ve hlavě válce, znamenala vyřazení motoru. Jedině zkušený a zdatný mechanik, jakým Pepa Müller nesporně je, dokázal během půldne při malé zastávce na předměstí Athén tak velkou havárii odstranit. Drobné poruchy, jako vypadnutí lanka z kladky na hlavě stěžně, přetržení ocelového lana na kormidelním stroji, rozpárané švy na plachtách, byly odstraňovány posádkou v průběhu plavby a jen zpestřily každodenní život na palubě. Byly zároveň školou a přípravou na další plavby. Kormidelníky všech lodí prověřily nejen vysoké byť táhlé vlny Černého moře, ale i ostré křižování v krátkých vlnách před ostrovem Kerkira a v Otrantské úžině.

R.H.