Český Yacht Klub
zal. 1893

         

50°04´N, 014°25´E
Změněno: 24.9.2017

Domů
Aktuality
Kontakt
Kalendář
Klubové akce
Okruhový jachting
Námořní jachting
Naše služby
Zprávy výboru
Fotogalerie
Historie klubu
Kruh přátel KHL
Nabídka
Dokumenty ke stažení
Užitečné odkazy
Archiv klubu





Historie jachetního klubu 120 LET ČESKÉHO YACHT KLUBU
120 LET ČESKÉHO JACHTINGU

Úvodem

Rodištěm českého jachtingu je Podolí, známé svou vorařskou minulostí. Proti vorařskému kostelíku ze 14. století stojí unikátní celodřevěná třípatrová loděnice Českého Yacht Klubu, postavená r.1912 na hrázi podolského přístavu, pod ochranou skály, na které stojí památný Vyšehrad. Loděnice se stala další historickou památkou této části Prahy.

Lodě byly na Vltavě od nepaměti a jejich nejstarším pohonem byla vesla a plachty. Traduje se, že prvními plachtiči v Praze, kteří nepluli jen z pracovně obchodních důvodů, byli mlynáři, např. Odkolek, Vávra aj). O starším neorganizovaném jachtingu svědčí rytina významného českého rytce Antonína Pucherny z r.1807, která zobrazuje plachetnice na Labi v Roudnici a v Děčíně. Snad nejstarším v Praze byl veřejný jachetní závod mezi Střeleckým a Barvířským (dnes Slovanským) ostrovem 25.září 1870, ve kterém zvítězila Libuše Jindřicha Odkolka. Později provozovali plachetnice členové řady veslařských klubů (např. při Sokole Pražském od r.1861, English Crew v Praze a V.K.Blesk, v Mělníce, Roudnici a jinde). Od konce 19.století se plachty objevují již jen jako pohon sportovních lodí.

Zakladatel

Kolébkou organizovaného jachtinku v zemích koruny české je Český Yacht Klub, jeden z nejstarších jachetních klubů ve střední Evropě. Byl založen v roce 1893 Josefem Rősslerem-Ořovským, velkým sportovcem. Byl členem Veslařského klubu BLESK (založen r.1876). Byl prvním, který tomuto klubu získal mistrovský titul. Jeho trofeje jsou ozdobou klubového archivu BLESK. Byl zakladatelem a průkopníkem řady dalších sportovních odvětví. Ořovský mu bylo krycím jménem od školních let, kdy rodina a školní úřady nepřály sportovním aktivitám, ačkoliv Rőssler byl dobrým studentem. Ve Francii a Anglii, kam byl poslán na praxi do továren na léčiva, se sblížil s vodním živlem ještě více, a zejména s mořem.

Od mládí miloval přírodu a pohyb. Bleskařské veslo zatáhl poprvé jako devatenáctiletý (1888). Nestačilo mu, že sám sportoval. Iniciativně nabídl tehdejší mládeži sport a kulturu těla, a umožnil jí to organizováním i osobním příkladem.V Čechách byl zakladatelem kanoistiky, turistiky na řekách, vodního skautingu a dalších sportovních odvětví. Jakým byl dobrým organizátorem svědčí mimo jiné i to, že založil 1. Český lawn tenis klub, který byl prvním tenisovým klubem v Rakousku-Uhersku, a již čtyři roky poté jej přihlásil do Mezinárodního tenisového ústředí (FILT) v Londýně. Náruživě a úspěšně holdoval tenisu, fotbalu i bandy-hokeji. Byl znamenitým šermířem. Pro propagaci lyžování neváhal organizovat improvizovaný závod na Václavském náměstí, a již v r.1897 byl mezi pořadateli prvních mezinárodních lyžařských závodů u Jilemnice, když předtím dovezl první lyže z Norska a zasadil se o domácí výrobu jasanových závodních lyží na Smíchově. Závodně se vyžíval též ve veslování a rychlobruslení. Byl rozhodčím prvního fotbalového utkání tradičních rivalů Sparty a Slávie. Zemřel r.1933 a pochován byl na staroslavném Vyšehradě.

Olympijské hry

Členové ČYK byli propagátory jachtingu, zakladateli československého olympijského výboru a účastníky olympijských her. Zakladateli klubu Rősslerovi-Ořovskému vděčíme za to, že se česká delegace účastnila olympijských her jako uznaný národ ještě před vyhlášením státní samostatnosti v roce 1918. Se středoškolským profesorem Guth-Jarkovským inicioval založení českého olympijského výboru přes námitky rakouských úřadů. Traduje se pohotový zásah Rősslera-Ořovského na olympijském kongresu ve Stockholmu před první světovou válkou. Když Němci a Rakušané prohlašovali, že Češi nemohou na olympijských hrách vystupovat samostatně, ukázal přítomným členům olympijského výboru rakouskou desetikorunu, na které je nápis svědčící, že František Josef I., císař rakouský je také králem českým. Pro delegáty, zejména Angličany, to bylo dostatečným důkazem. Mají-li Češi krále, mají i právo na samostatné vystupování. V roce 1912 se účastnilo osm členů Českého Yacht Klubu Olympijských her ve Stockholmu. Výpravu vedl předseda Rőssler-Ořovský s dr. J. Guth-Jarkovským. Vystoupení našeho mužstva pod českou vlajkou mělo dohru ve vídeňském parlamentu.

Svoje schopnosti ve prospěch československého sportu uplatňoval též ve funkci generálního tajemníka Českého, a po první světové válce Československého olympijského výboru, kterou zastával od r.1906 do r.1929. Vedl české výpravy na OH ve Stockholmu 1912 a v Antverpách 1920. V roce 1999 v uznání zásluh byl Rőssler-Ořovský nominován jako sportovní funkcionář století a česká pošta vydala devítikorunovou známku s jeho portrétem u příležitosti 100. výročí založení Českého olympijského výboru.

Český svaz jachtingu

V roce 1893, tedy ještě v době Rakousko-Uherské monarchie, vznikly v zemích koruny české dva kluby organizovaných jachtařů – Český Yacht Klub a klub německých jachtařů v Litoměřicích. Následovaly další v Čechách, na Moravě a Slezsku, od r.1952 na Slovensku. Po ukončení 1.světové války byla z popudu Rösslera-Ořovského založena Československá Yachetní Associace (1929). Jejím prvním předsedou byl sám zakladatel, a po jeho smrti (1933) Ing.Pavlousek. Po 2.světové válce v obnoveném Československu zůstal jediný jachetní klub – ČYK. Rychle však vznikaly nové kluby, a činnost obnovila i asociace. Při sjednocení tělovýchovy r.1948 změnila se asociace na Jachetní ústředí ČOS a všechny kluby dostaly název SOKOL. Likvidací Sokola a uplatňováním organizace podle sovětského vzoru měnily se názvy klubů i asociace několikrát, než se v r.1989 ustálil na názvu Český Svaz Jachtingu. Po všechna období vývoje tohoto centrálního orgánu byl český jachting členem mezinárodní organizace (IYRU – International Yacht Racing Union, dnes ISAF – International Sailing Federation), a v jeho výborech měl a má své zástupce.

Český svaz jachtingu zastřešuje organizačně veškeré formy jachtařských aktivit a prosazuje společné zájmy svých členů. Ve 110. roce trvání českého organizovaného jachtinku sdružuje 118 jachetních oddílů a klubů. Jeho součástí jsou též asociace jednotlivých lodních tříd (Cadet, Café 24, Evropa, Finn, Fireball, Flying Dutchman, Fortyniner, Laser, lední jachty, Optimist, Pirát, Soling, Star, Tornado, Vaurien, „420“, „470“), Česká windsurfingová asociace ČWA, Česká asociace námořního jachtingu ČANY a nově Asociace Match a Team Racing (AMTR).

Hlavním úkolem vrcholového svazu je zejména koordinace činností nižších složek českého jachtingu, pořádání mistrovství České republiky a zabezpečování přípravy a účasti jachtařů na mezinárodních regatách (mistrovství Evropy, mistrovství světa) i příprava olympijských reprezentantů. Také ČYK je do této vrcholové organizace začleněn. Jeho členové jsou vůdčími funkcionáři ČSJ i výboru Krajského svazu jachtingu Praha.

ČYK poskytl ve své loděnici prostor také Asociaci námořního jachtingu, protože i ona měla původ v jejích prostorách.

Rozvoj Českého Yacht Klubu

Začátky nejsou nikdy lehké. ČYK, po vyčlenění z veslařského klubu BLESK v r.1893, zakotvil v r.1895 malou vlastní klubovnou u hráze podolského přístavu. Tenkrát ještě nebyl vyšehradský tunel a přístup do klubu byl buď s pomocí přívozu kolem vyšehradské skály anebo obchůzkou přes tzv. slepičárnu. Koňka jezdila jen k nynějšímu Palackého mostu. Následovaly ještě dvě plovoucí klubovny, než v r.1911 bylo rozhodnuto vystavět loděnici na ochranné hrázi podolského přístavu.

Ani k politice nebyl český jachting lhostejný. U příležitosti oslav 25 letého trvání klubu, 20.října 1918 se ČYK stal prvním místem v Praze, na kterém byla vztyčena česká vlajka místo rakouské, tedy před ukončením první světové války a před prohlášením samostatného státu. Byla to tehdy vlajka s českým lvem a svatováclavskou korunou (nazývaná královskou), tatáž, pod kterou pochodovali čeští olympionici ještě v době Rakouska-Uherska. Vlajka se zachovala a je uložena jedna v klubu, druhá je v muzeu tělovýchovy a sportu v Tyršově domě.

V průběhu historie ČYK se v členské matrice objevuje řada jmen význačných osobností. V klubové matrice kromě zmíněných zakladatelů a významných sportovců naleznete z žijících JUDr.Vladimíra Aichelburga, historika evropského jachtingu, obchodního a válečného loďstva Rakousko-Uherska, žijícího ve Vídni (čestným členem ČYK je od r.1993), Tomáše Jana Baťu, úspěšného kanadského podnikatele (členem od r.1931 do války). A s nimi řadu dalších, kteří již „neplují v pozemských vodách“, např. Tomáše Baťu (1876-1932), úspěšného českého podnikatele, který zahynul při leteckém neštěstí r.1932 (členem od r.1925), JUDr.Karla Baxu, poslance českého sněmu, prvního primátora hl.m. Prahy (členem od r.1916), Antonína Bergera, významného pražského cukráře (od r.1914), Jeronýma Colloredo Mannsfelda, který v letech 1912-1928 umožnil akad.malíři Alfonsu Muchovi, aby na zbirožském zámku vytvořil slavnou „Slovanskou epopej“ (členem od r.1919), Eduarda Grégra, majitele knihtiskárny (členem s chotí od r.1926), JUDr.Jiřího Guth-Jarkovského, zakládajícího člena Mezinárodního olympijského výboru, od r.1918 jeho předsedy, ceremoniáře prezidenta T.G.Masaryka (členem ČYK od r.1925, čestný člen), prof.Bohumila Mathesia, profesora Karlovy Univerzity, literárního vědce a překladatele (členem od r.1922 s chotí Zdenkou, dramatickou umělkyní), Vladimíra Neffa, význačného českého spisovatele (v ČYK od r.1937), Jaroslava Nováka, průkopníka výchovy mládeže, vedoucího pražských vodních skautů (známého pod jménem Braťka, členem od r.1935), JUDr.Jaroslava Preisse, finančníka, vrchní ředitele Živnobanky (členem od r.1927), Františka Ringhoffera, průmyslníka (členem od r.1934), Arnošta Schwarzenberga, technika v Ringhofferových závodech (členem ČYK od r.1919), Jana Wericha, významného českého herce (členem od r.1947), velvyslance, vyslance, konzuly a členy vyslanectví a misí Francie, Británie, USA, Německa (jmenovitě vyslanec francouzský Couget, britský Sir George Clerk, americký R.Grane) a další významné osobnosti.

Po 2.světové válce ČYK inicioval vznik dalších jachetních klubů i Oblastního svazu jachtingu Praha (dnes Krajského svazu jachtingu). Druhá světová válka a po ní politický vývoj v naší zemi přinesl změny i klubu. Po sjednocení čs. tělovýchovy ČYK byl začleněn do tělovýchovné jednoty Slavoj Vyšehrad (s počátku jako SOKOL Vyšehrad). I přes nepřízeň tehdejších úřadů, které v jachtingu spatřovaly „buržoazní“ sport, členové se snažili amatérskými silami udržet toto sportovní odvětví údržbou náročné loděnice a lodí, i amatérskou stavbou nových lodí, zejména pro mládež. Nemysleli přitom jenom na sebe, ale podporovali i vznik dalších klubů.

I po dobu okupace Německem zůstal ČYK ryze českým klubem. Přitom internacionalismus, který je všem jachtařům a námořníkům po celém světě vlastní, není cizí ani českým jachtařům. V řadách členů ČYK se vyskytují i občané jiných zemí, pobývající nebo pracující v České republice. Před první světovou válkou ČYK zřídil svůj odbor v Terstu, před druhou světovou válkou ve Splitu. Bohužel, světové války oba odbory zlikvidovaly. Tradiční mezinárodní spolupráce však pokračuje. Dnes ČYK spolupracuje s jachetními kluby v Německu (s berlínských jachetním klubem FRATERNITAS, založeným r.1891), Chorvatsku PLAV, nejstarším chorvatským jachetním klubem, který se věnuje výhradně mládeži) a Rakousku (ÖSYC – Österreichischer Hochsee Yacht Club).

V současné době jen na území hlavního města je v Krajském svazu jachtingu Praha sdruženo na dvacet klubů a jachetních oddílů, ve středočeském kraji dalších jedenáct. Pozadu nezůstaly ani další kraje. V oblasti jihočeské je deset oddílů, v západočeské jedenáct, severočeské více než dvacet, východočeské devět, jihomoravské sedmnáct a v severomoravské přes dvacet. V pražské oblasti je ČYK jediným jachetním klubem, který organizovaně rozvíjí sportovní aktivitu mládeže, jeho družstvo mládeže je druhým největším v České republice. Z pražských jachetních oddílů a klubů vykazuje sportovní aktivitu mládeže také AVIA Praha, SaS, YC Praha 12, SPARTAK Modřany a NYK Praha.

Loděnice, postavená v roce 1912, je unikátní celodřevěnou třípatrovou budovou, komplexně vybavenou klubovnou a šatnami pro členy. Nejen nahradila předchozí plovoucí klubovny, ale vybaveností i rozlohou je mnohonásobně předčila. Dnes má perfektní sociální zařízení s teplou vodou, dílny, moderní kancelář, a členům poskytuje veškeré služby, pohodlí i občerstvení. Klubový přístav pod loděnicí je vybaven elektrickým proudem, pitnou vodou, má úvaziště i pro hostující lodě, tři vrátky pro vytažení lodí do 5 tun na čtyři kolejiště pro uložení lodí v zimě.

V současné době klub sdružuje na 200 členů s cca 90 loděmi. Jeho mládež plachtí na lodích třídy optimist, cadet, evropa, fireball, dospělí na lodích třídy pirát, fireball a na kajutových lodích. Od svého založení provozují jeho členové též námořní jachting. Každoročně plují lodě pod klubovou vlajkou na Severním moři, Baltu, Středozemním i Egejském moři, několik lodí kotví celoročně v italských a německých přístavech z důvodu obtížnosti jejich přepravy po souši. Pro letní sezónu klub vybudoval vlastní přístavní zařízení na slapské zdrži, ve Sladovařské zátoce.

ČYK - okruhový jachting

I když většina členů ČYK provozuje jachting jako rekreační sport, závodů se účastní zejména mládež, a ČYK sám jachetní závody organizuje. V období po 1.světové válce k nejvýznamnějším závodníkům nesporně patřil Eduard Bürgermeister, který se účastnil olympijské regaty v Paříži v r.1924.

Výčet jmen jachtařů, kteří úspěšně obhajovali české barvy v zahraničí od vzniku organizovaného jachtingu, je obsáhlý. Na počátku této historie naleznete jména již zmíněných zakladatelů ČYK, a později mnoho dalších, z nichž nutno jmenovat alespoň M. Brebtu, Vítězslava Pavlouska (zvaný Ata) a Ctibora Burdu, kterému navzdory vybojované kvalifikace byla zrušena nominace na Olympiádu v Londýně r.1948 z politických důvodů. Po druhé světové válce vyšla nová hvězda jachtingu – Miroslav Vejvoda, účastník dvou Olympijských her (1964 Tokio, 1972 Kiel), později trenér československého reprezentačního mužstva.

Z ČYK pochází řada mistrů republiky (Na FD Englich a Vopálenský, na J22, P, FD Burda a Buchtela, Hradecký, bratři Krylové, Krylová, Pavlousková, Tamassy a Krofta, Vála, na FD bratři Žáčkové, Guryča a Bachtík a další.

Přesto, že pro závodní jachting řeka není ideálním prostředím, slouží více k relaxaci a tréninku, soutěživost pražského ČYK byla vždy intenzivní. Byla založena řada jachetních závodů, doma i na moři. K nejvíce obsazeným náleží závod o Primátorský štít, který je od r.1946 paralelou veslařských „primátorek“. Koná se každoročně na podzim pod Vyšehradem. Závod byl založen v roce 1945, po skončení 2.světové války na památku prvního primátora Prahy Baxy, který byl od r.1918 rovněž členem ČYK. V roce 2000, za účasti 63 plachetnic proběhl již 55. ročník tohoto závodu, pod záštitou primátora hlavního města Prahy. Bronzová plastika na mramorové desce, dar primátora hl.m. Prahy, je trvale putovní cenou, udělovanou vítězné lodi nejpočetněji zastoupené lodní třídy. Autorem plastiky je neprávem zapomínaný akademický sochař Stino Paukert.

Přes opomíjení pražské vody závodníky udržely se v celostátní termínové listině i další závody, které pořádá ČYK. Jedná se o Memoriál Eduarda Bürgermeistera (od r.1937), Memoriál Rösslera-Ořovského (od r.1946) a závod o Modrou Stuhu Vltavy (od r.1950). K uctění památky významného teoretika a rozhodčího z ČYK byl nově založen Memoriál Dr.Štěpána..

VB roce 2001 na Lipenské přehradě ČYK organizačně zajistil Mistrovství Evropy žákovské lodní třídy Cadet s obětavým nasazením trenérů, zejména Ing. Z. Davídka a manželů Kábových, za účasti deseti zemí. Půjčením lodě klub přitom pomohl, aby se mohla účastnit též chorvatská posádka. V roce 2002 se Mistrovství světa lodní třídy Cadet 2002 v Německu účastnily tři posádky z ČYK (Petr Šupolík a Alexandra Šínová, Vít Růžička a Jaroslav Kejř, Jan Jedlička se členem JO Spolana), mládež získala jedenáct prvních výkonnostních tříd.

ČYK - námořní jachting

Jestliže někoho zaráží, že vnitrozemský občan touží po opanování vod a moří, měl by si připomenout, že do bezprostředního styku s moři přišlo mnoho vnitrozemských Čechů v minulých stoletích nejen proto, že byli dobrodružnější povahy, ale také jako cestovatelé, vědci a objevitelé, nebo z důvodů existenčních, např. při vystěhování do Ameriky nebo na útěku před politickou persekucí. Jinou, dnes již málo známou skutečností je, že z Čech a Moravy pocházela asi třetina námořníků rakousko-uherské monarchie. Většinou byli strojníky a palubními důstojníky.

Vedle Rősslera-Ořovského, který se seznámil s mořem již jako student, nastoupila trojice jachtařů z Českého Yacht Klubu, která také okusila moře. Byli to Škvor z Horomilů, Arnošt a Eduard Bürgermeister. S nimi začíná výměna zkušeností se zahraničními jachtaři a seznamování se s teorií plavby plachetnice. Zkušenosti Rősslera-Ořovského z Jadranu, Středozemního a Severního moře i Atlantiku, a Arnošta Bürgermeistera, který byl častým hostem berlínských a severoněmeckých klubů, nacházely uplatnění u pokračovatelů. Již v roce 1896 měl ČYK zaregistrovánu jachtu Stella v Opatii. O vážnosti snah o námořní plavby svědčí též skutečnost, že s lodí Marina I, dovezenou z Jadranu, přijel do Prahy dalmatský plavec profesionál, který o loď pečoval. Tehdy byla tato třináctimetrová jachta největší plachetnicí, která se na Vltavě plavila. V témže roce byl založen odbor klubu ČYK v Terstu, kde členstvu byly k dispozici tři námořní jachty, z toho jedna měla oprávnění plavby po všech mořích. Odbor zanikl vznikem první světové války. Po válce první plavby na moři se uskutečnily v norských vodách. Druhý zahraniční odbor klubu ČYK vznikl až po smrti zakladatele, péčí kapitána klubu Eduarda Bürgermeistera v r.1934 ve Splitu, při jachetním klubu Labud. V r.1935 byla dokončena stavba desetimetrové kýlové plachetnice, která dostala jméno Vltava. V roce 1935 vyhrála první mezistátní regatu o pohár, který věnoval pražský primátor Dr. K.Baxa. Tuto jachtu se podařilo přivézt do Prahy před vypuknutím druhé světové války. Druhá loď klubu, která se plavila na Jadranu, se stala obětí bombardování Splitu spolu s celou flotilou jugoslávského klubu Labud.

K současným významným a úspěšným námořním jachtařům nesporně náleží zejména Josef Rőssler, vnuk zakladatele ČYK, čestný člen ČYK, který každoročně vyplouvá z Podolí přes Hamburg se svým ocelovým Štírem na Balt a na Severní moře. A s ním řada dalších, většinou na vlastnoručně postavených námořních plachetnicích, každoročně vyplouvá, aby se rekreoval a spolu s posádkou prožil romantickou dovolenou. Všichni se pak vracejí s pokorou a s pocitem velikého uspokojení a poznání krásy a síly přírody.

Také jachta z ČYK HEBE II, kterou si postavil Ing.Jaroslav Havelka, člen ČYK, začínala rekreačními plavbami, ale soutěživý duch jejímu majiteli nedal klid, a tak po účasti na závodu „Kieler Woche“ a po účasti na setkání plachetníků „DELFSAIL´98“ v Holandsku startoval na závodu z Falmouth (Británie) do Lisabonu, kde se umístil na 7.místě ve své třídě ze 20 lodí, a na závodu z Viga (Španělsko) do Dublinu (Irsko), kde se umístil na 11.místě ve své třídě. V roce 2000 si pořídil novou jachtu a přihlásil se na závody „Cutty Sark Tall Ship´s Race 2000“, jehož patrony byli britská královna Alžběta II, španělský král Juan Carlos, holandská královna Beatrix a italský prezident Oscar Scalforo. Havelkova nová loď jménem HEBE III úspěšně pluje pod českou vlajkou, na plachtách nese identifikaci CZE 103 (SUN FAST 40 francouzské výroby v regatovém provedení, délky 12,2 m, šířky 3,95m, ponoru 2,4m, nese 88m2 plachet). Tato loď na světoznámých námořních závodech „TALL SHIPS 2000“ v pěti dílčích závodech čtyřikrát zvítězila, a to i při náročné přeplavbě Atlantiku, přes velikou konkurenci námořních velmocí (zejména Anglie, Francie, Itálie, Německa, Španělska a USA). Každoročně se účastní světových závodů, v roce 2002 též Mistrovství Evropy na moři a Mistrovství světa na moři.

Na moři se tuží i mládež ČYK. V září r. 2000 zvítězila pronajatá jachta s českou posádkou na Mistrovství Rakouska námořních jachet na Jadranu. V pětičlenné vítězné posádce byli tři dorostenci Českého Yacht Klubu

ČYK - současnost

Z přibližně dvaceti pražských jachetních oddílů a klubů je ČYK jediným, který se programově věnuje mládeži. Má dobrovolné trenéry pro mládež. V zimě v zájmu udržení kondice a soudržnosti posádek provádí se cvičení ve školních tělocvičnách a navštěvují plovárny. V průběhu jachetní sezóny každou středu odpoledne probíhá trénink na Vltavě v Podolí (pod dohledem trenérů, v centru města, a přesto v krásné přírodě – u vody a v zeleni přístavní hráze pod podolskou vodárnou. V jachetní sezóně se žactvo a dorost téměř každý týden účastní závodů na českých a moravských jezerech a zdržích.V létě se pořádá výcvikový tábor mládeže na jezeře nebo na moři, každoročně na ostrově Krk v areálu chorvatského klubu PLAV, se kterým ČYK spolupracuje. Prioritou společných akcí se zahraničními kluby je podpora sportovní činnosti mládeže a mezinárodní setkávání mladých lidí.

V loděnici pulzuje klubový život po celý rok. Pro údržbu lodí jsou k dispozici dílny. Dospělí se mohou přihlásit do posádky, pokud nemají vlastní loď, a pokud ji mají, najdou zde možnosti kotvení, zimování, dílny, šatny se sprchami a teplou vodou, občerstvení, a kamarády, kteří pomohou a poradí na lodi i při přípravě plaveb na moři. Život v klubu neustal ani po srpnové katastrofální povodni roku 2002, která způsobila škody téměř za milion korun. Díky obětavé práci členstva ČYK (J.Budák, J.Brůna, Z.Davídek, manželé Kábovi, J.Machek, V.Olmer, J.Ondík, J.Šilhavý a další) budou zničené dílny a jedno podlaží loděnice opět plně funkční během jachetní sezóny roku 2003.

V roce 2006 byla vystavena rampa, která usnadňuje zavážení a vyvážení lodí z velké loděnice na korunu hráze a odstranila obtížné pronášení hlavních vchodem. Pro přístup na rampu byla do západní stěny loděnice zabudována výklopná, elektrickým pohonem ovládaná vrata. S tím bylo spojenom i postavení svážnice od malého výtahu k řece. Dnes ještě chybějící podlaha čeká na dodání impregnovaných prken z dřevařského závodu. Mnoho dalších rekonstrukcí loděnici prospělo a do sezóny 2007 můžeme vstoupit optimisticky naladěni.



JEŠTĚ OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ
( trocha historie snad nikomu neuškodí )

Podskalí

Podskalí je bývalá rybářská vesnice na pravém břehu Vltavy, v blízkosti vyšehradské skály. Dodnes zde stojí farní kostelík Kosmy a Damiána, o kterém je zmínka v listinách již ve 12.st. Kromě rybolovu se její obyvatelé živili plavením dříví z jižních Čech. V 16.st. podskalští získali odkazem dům, který se stal výsadním domem práva poříčného a plnil funkci podskalské radnice včetně soudní pravomoci. Podskaláci sehráli významnou úlohu v revolučním roce 1848. Odtud vyšlo několik vlasteneckých osobností. Mezi jiným i obchodník s dřevem a podnikatel František Dittrich, průkopník paroplavby na Vltavě a předseda sboru pro postavení Národního divadla, který v létech 1870 – 1873 byl starostou – primátorem Prahy. V někdejší celnici Na Výtoni se dnes nachází muzeum.

Vltavan

V roce 1867 se v Rakousko-Uhersku uskutečnily reformy, které umožnily, aby vznikly nejrůznější vzdělávací a podpůrní spolky. Jedním z takových byl i Vltavan, který byl založen 11.června 1871 v Praze, v podskalské plavecké hospodě „U Heyduků". Jeho účelem bylo podporovat členy – plavce, rybáře a pobřežné v nemoci, poskytovat jistou částku na pohřeb, podporovat členy k plavbě a k práci neschopné a v případech nezaviněné pohromy. Do znaku si dali plavecké náčiní a dvě spojené ruce. Pro kroj jim byl vzorem oblek námořníků francouzského obchodního loďstva 18.století. Z vlasteneckých důvodů převládá na něm červená a bílá barva. Rudá šerpa byla holdem obráncům barikád v Paříži roku 1871. Dnes převažuje vlastivědná činnost a péče o muzeum vorařské historie.

O podskalácích psali čeští spisovatelé Jan Neruda, Ignát Herrman, Vítězslav Hálek, Bass, Šamberk. Voraře kreslil František Hofbauer.

Historický název místa, ve kterém se nachází dodnes zachovaná celnice „Na Výtoni" charakterizuje celní úkon, vytínání naturálního desátku, který byl poplatkem, a to přeseknutím houžví, které vázaly klády voru. Mnohaletým členem Vltavanu byl též náš dlouholetý člen a čestný člen MUDr.Jiří Votava, známý pod skautským jménem Fixín.

Č Y K

založený r.1893 a sídlící od r.1912 na ochranné hrázi podolského přístavu v areálu Podolí, ctí tradice podolských plavců. Pro svoje klubové společenské akce u příležitosti zahájení a zakončení jachetní sezóny si vytvořil případné názvy: „Zaťala" pro začátek sezóny a „uťala" jako název akce v den ukončení jachetní sezóny. Autorem těchto příhodných názvů byl pravděpodobně dlouholetý člen ČYK a jeho čestný člen Jiří Švorčík.

Šífařská

Nejpopulárnější plaveckou písní je lidová píseň, nazvaná „šífařská", zpívaná na melodii jihočeské písně Hájku, háječku. Autor není znám. Píseň pochází z jižních Čech, odkud „šífy" připlouvaly do pražského Podskalí, na Výtoň. Její dvě sloky jsou obsaženy v díle Karla Jaromíra Erbena „Prostonárodní české písně a říkadla" (1962-1864), v oddíle „Písně o stavích, živnostech". V pátém svazku díla Karla Weise (čestného člena pražského Vltavana) „Český jih a Šumava v písni" je uvedena píseň Hájku, háječku se shodným nápěvem, ale s „šífařskou" písní má společnou jen první sloku. Někteří plavci přidávali za každou sloku nápěvově odlišný refrén „Hejbá se to, hejbá, u starýho mlejna, třese se to, třese, jak ta šiška v lese".

Štěchovická verze písně (na rozdíl od davelské nebo županovické) je:

/: Vstávej, má milá, už je den bílý, ://: Županovice, krásná vesnice, :/
/: já musím míti šíf naložený. ://: jsou tam děvčata jako pramice. :/
/: Má milá vstala, snídani dala, ://: Když jsme připlouli k svatýmu Jánu :/
/: ještě mě k šífu vyprovodila. ://: má milá chtěla ze šífu dolů. :/
/: Na špičku dala bílou kytičku, ://: Neboj se, milá, svatýho Jána. :/
/: abych si vzpomněl na svou Aničku. ://: je to náš patron, plavců ochrana. :/
/: Poplav, má milá, poplav ty se mnou, ://: Když jsme připlouli pod štěchovský most :/
/: abys poznala mou lásku věrnou. ://:má milá praví: Už toho mám dost. :/
/: Já nepoplavu, já se moc bojím, ://: Když jsme připlouli kDavli městečku :/
/: je velká voda, že se utopím. ://: zabolelo mě v mojím srdíčku. :/
/: Neboj se,milá, tý velký vody, ://: Když jsme připlouli až na Vyšehrad, :/
/: jsou tu šífaři, jsem ti já taky. ://: tam jsme nechali až ten náš šíf stát. :/
/: Když jsme připlouli na první vrata, :/
/: pantáta volá: vemte rudlata. :/


Rudolf Holý, Praha, leden 2007.



Zpověď pamětníka
26.11. 2007
ČYK věnuje archivu klubu a českého jachtingu značné úsilí. Přesto zůstávají nepoznaná místa vývoje, pro která se jen obtížně získávají informace. Co se v důsledku nepřízni minulého režimu nezachovalo v písemnostech, hledáme v pamětech starých členů. Ale i těch ubývá. Proto s radostí jsme v klubu uvítali Ing. Ctibora Burdu, čestného člena ČYK, pamětníka klubového života od r.1944. Přes svůj věk (87) je stále čilý, optimistický, se zájmem i o současné dění na vodě a pod plachtami, a hlavně, s výbornou pamětí, kterou mu mohou mladí závidět.
Borek - Ctibor Burda
přišel do klubu v roce 1944 a již v roce 1948 vybojoval kvalifikaci na účast na XIV.Olympijských hrách, které se konaly v Londýně na lodích třídy Firefly. Tehdejší ministr školství (O.Nejedlý) nepovažoval za politicky únosné, aby Československo reprezentoval "buržoazní" sport, za jaký jachting považoval, ačkoliv v pozdějších létech Sovětský svaz, když se k OH přihlásil, nikdy tento sport nevynechával. Namísto olympijských her se Borkovi dostalo "cti", odsloužit si mimořádnou vojenskou službu v pracovním táboře PTP. Ctibor Burda začínal na lodích třídy O-jola, ale svých 13 titulů Mistr ČSR získal i na jolách 22, na Pirátech a náročných Létajících Holanďanech. Mistrem ČSR se stal r. 1945 (O-jola), 1946 (O-jola), 1947 (Jola 22 s Puchtou a Benešem), 1948 (O-jola a Jola 22 s Puchtou a Benešem), 1949 (O-jola a Jola 22 s Benešem a Válou), 1952 (O-jola, jola 22 s Kulhánkem a Vejvodou v "mužích" a v "mix"), 1955 (jola 22 s Hradeckým a Lepařem), 1957 (Jola 22 s Hradeckým a Kynclem; poslední rok joly 22), 1960 (Pirát s Buchtelou), 1961 (FD s Buchtelou). Byl ale také účastníkem závodu Česká brána a v letech 1951, 1952 a 1956 vítězem. A úspěšným účastníkem mnoha dalších jachetních závodů.
Od samého počátku své jachtařské dráhy byl amatérským stavitelem lodí třídy O-jola, Pirát, také Flying Dutchman, to když mu v Německu profesionálně postavený FD nevyhovoval. Byl také uznávaným teoretikem a autorem příruček. Svoje zkušenosti si neponechával jen pro sebe, a českému jachtingu posloužil i jako předseda svazové loďařské komise.
Ke své "zpovědi" přinesl obálku fotografií, zejména ze své účasti na tradičních závodech Česká brána, zachycených vynikajícím fotografem Sitenským. Jejich reprodukce ČYK zachová v archivu. A jak probíhala "zpověď" veterána? Zpovídali Ing.Jan Šilhavý, předseda klubu, a Ing.Miroslav Kryl, archivář klubu.
První otázka byla zaměřena na prameny zájmu o jachting. K vodě se Borek, tehdy Plzeňák, poprvé dostal na táboře YMCA na Staňkovském rybníce. Byly tam kanoe, ale také dvě malé plachetnice. Teorii obtékání plachet vzduchem znal ze stavby modelů letadel v Masarykově letecké lize. V roce 1933 vyhrál jeden z modelářských závodů v Plzni. V šestnácti začal i s létáním na větroních. Když se po úmrtí otce přestěhoval do Prahy a schylovalo se k válce, jeho krátká letecká kariéra skončila. Za druhé světové války Borek nastoupil do zaměstnání, kde se mu do rukou dostaly německé měsíčníky Yacht, a ty posílily jeho zájem o jachting.
Na Císařské louce se seznámil s trojnásobným olympijským vítězem, kanoistou Josefem Holečkem a s řadou stavitelů olympijských O-jol. Získal plány a v létech 1943-44 se pustil do stavby olympijské joly v "čapadlech" v nábřeží mezi Palackého a železničním mostem. Ve svých začátcích plachtění měl před sebou Vítězslava Pavlouska, zvaného Ata, ale brzy jeho první místo střídavě získával pro sebe. Jednoposádkové O-joly, které v Praze stavěl Petr Nápravník z mahagonu, Borek i dnes považuje za velmi úspěšnou konstrukci. Zkoušel plachtit i na Finnech, ale v této lodní třídě, na rozdíl od Mirka Vejvody, zalíbení nenalezl. Již při stavbě lodě třídy Pirát uplatňoval svoje přesvědčení o potřebě rozšířit příď na maximum v mezích povolené tolerance. Tak také vznikla nepřekonatelná loď třídy Pirát se jménem Perla. Na ní vyhrál několikrát závod Česká brána, jak o tom svědčí donesené trofeje z roku 1951, 52, 56. Dvouposádkový Pirát z roku 1938 se drží v Evropě dodnes a jeho sláva pokračuje zejména v Německu v laminátové verzi. Stále je oblíbenou třídou pro výcvik. První "Holanďané" u nás – lodě třídy FD - byly původem německé. Borkovi nevyhovovaly, a proto se pustil do stavby vlastního. Na tom pak vyhrával a o první místo se střídavě dělil s Englichem. Tato sportovně náročná lodní třída byla úspěšná, vydržela 32 let jako olympijská. V roce 1980 nesla českou posádku i na Olympijské hry v Tallinu, kde se umístila na 12.místě.
Barvité bylo líčení úspěšného vyřešení problémů, které se objevovaly při amatérské stavbě lodí, na závodech Česká brána za špatného počasí, řady překvapení na četných jachetních závodech a setkání s jachtaři, zejména z Brna a ze Slovenska. Při rozhovoru byla mnohokrát vyslovena jména slavných jachtařů, soupeřů a kamarádů, jako Ata – Vítězslav Pavlousek (z ČYK, pětinásobný Mistr ČSR na O-jole, trenér, rozhodčí), Mirek Vejvoda (z ČYK, olympionik, patnáctinásobný M ČSR na lodích třídy Finn), Radovan Lancinger (z ČYK), Lucián Vála (z ČYK, dvojnásobný M ČSR na Jole 15), Radovan Lancinger (z ČYK, M ČSR na Jole 15), Jiří Hradecký (z ČYK, trojnásobný M ČSR na Jole 22), Jaroslav Dřevo (z YC Brno, také stavitel lodí třídy Star, M ČSR), Boris Železňák (z YC Brno, desetinásobný M ČSR, Miky – Jiří Reich (výborný jachtař a funkcionář Českého Svazu Jachtingu, předseda komise rozhodčích), a mnoha dalších jmen, za kterými následovaly nové generace. Takový rozhovor s pamětníkem připomene současnosti, že i v minulosti bylo na české jachetní scéně živo, plno talentů, byť tehdy omezovaných nepříznivými podmínkami.

Borek - Ctibor Burda
šablona žeber O-joly
Borek s předsedou


Článek STO LET LODĚNICE Č.Y.K.      


R.H.